Bavila jsem se teď, v období ozdobených vánočních stromků, se svou báječnou švagřičkou. I vypověděla jsem jí, jak mi maminka v mých 20 říkala, že mám pěknou postavu, a já tele jí nevěřila. Že jsem byla krásně hubená (narozdíl od teď, ve svých 30 a na lécích), a měla mindráky. A že jsem byla tehdy pěkná. A na to švagřička opáčila: „A teď už nejsi?!“
V tu chvíli si to do kuchyně namíří můj 4,5-letý synovec. A maminka se ho táže: „Ondrášku, přijde ti teta pěkná?“
Synoveček se na mě podívá a odvětí prostě: „jo.“
„Opravdu si to myslíš?“ ptá se pátravě maminka.
Synovec nehne brvou. „Jo. A kdyby nebyla, tak bychom ji ozdobili.“
Introvertní nomád 