Archivy kategorií: Poet

Co to na podzimu jeŽe se vylijí vztahu bolákyA nemůžu to zastavit Že tě léto chráním před sebouA s padajícím listímShazuju srdeční valy

Jak jsem se tu ocitla?Zase sedímNa soudné stolici Pro sebeobviněníŽe se k tobě nehodímŽe mám moc pocitů

Maluješ mi před očimaTěla nahých ženDůvěru spojeníVášeň, kterou od tebe neznám Prý tomu přikládám moc váhyJsou to jen tahy štětcem-tak proč je tak sveřepě bráníš Proč musím čelitVšem obrazům tvé mysli Pro tvou touhu po potlesku

Objekt tvé touhyMožná jáSpíš ne Možná do něj vrostuMožná získám právaAž vypíšeš své představy milováníA pak se někdy stanu tvou A až pak zjistímJestli tvé představy aspoň plnímProtože předejdu je těžko A pak vypíšu jáČím jsem ti toužila býtA nebudu- Zbyla na mě repríza

Prolog Ztratila jsem bratra Čas od času se najdeTo když zrovna potřebuje sestru Leč vztah je toPoněkud jednosměrný A tak ho nalézámA ztrácímJako na pouťovém kolotoči Epilog Ztratila jsem bratra Tentokrát se už asi nenajdeTřeba mu sestry netřeba Leč vztah to stejně bylPoněkud jednosměrný A tak jako injekce –Bolela ránaA pak už nic Osmnáct letPokračovat ve čtení „Bratr II.“

Nevejdou se do mě pocitySrdeční stěnou se derou venBijí mě křídly havranůUbijí mě snad k smrti Drápy srdce trhajíAby brachům pomohli venA ti se rodí další a dalšíZe vzpomínek – Na báseň, cos mi ukradlJejí nářek neslyšel Na všechno čím ti nebuduKde ses jiným rozdal bez rozmyslu Na nenávratnost ztraceného– jak neúnosná tíha Ti havraniPokračovat ve čtení „Havrani“

Nikdy samota nevříská tak nahlasJako když ležíš vedle měA přece míle daleko Tvůj neklid vrostl do měA tebe opustilJako mě spánek