Archivy kategorií: Poet

Smrt:Rozklad dobra Nezastavitelným procesemZtrácíš jeho podstatu Tak proč se k ní utíkášProč v ní hledáš útěchu Život:Umírání smrti Bolavým procesemZtrácíš její osten Světlo parodované zas a znova…Kéž bys zahlédl podstatu

„Já tebe taky“Vždycky ti tak odpovímA přece mi ubývá jistoty Možná pro nevíru – že je na mně co milovatMožná pro strach – z údělu ženy Že obětuju svoji duši pro domácí pohoduPečenou ve formě na bábovku

Učils mě psát básněA mluvit sprostěA neměl o tom tušení Budoval sis charakter z cihelKdyž jsem ti sfoukla domečky ze slámyA přece Promočené na kůžiPo roce dešťůPod děravou střechou Moje srdce začíná utíkatPryč od nebezpečíPryč od tebe

Největší peklo byloMít tě pod kůžíA proti mně Pustit si tě k soběA muset se bránit otrokářiS tvou tváří A tak mi prosím řekniJakou mi u oltáře dáš zárukuŽe už je pryč květen 2023

Otevřela jsem Pandořinu skříňkuA nic se nestaloJen stín se objevil nad mým štěstímBouřkový mrak nad mými dny Pořád trvá létoJen temnější Ale okolo me tisíce ženBezvládně ležícíUtopené ve svých bouříchPo otevření Pandořin skříněk

Asi mi uniklo Že nádhera květiny nevytrváVíc než tohle létoBez smrtiBez mrazuBez znovuzrození Že její krása rosteStejně jako láskaV umíráníA dechu nového života

Plyneš jako tichý pokojKterý nepotřebuje slova Síla nadějeKterá netíží srdce jejich hledáním Pevný základSpočinutí duše i mysli