Tak se introvertní nomád usadil.
Teda trochu kecám, loni v září jsem pro ubývající služebky kývla na to, že adoptuju štěně (zn. Voříška zadáčo), takže Murphyho zákon mě v Korporátku vzápětí přesunul do jiného týmu, pod jinou manažerku, a teď cestuju zase víc než předtím.
Ale po X letech se nám s rodiči podařilo najít dvougenerační domek, na který jsme kývli všichni, měli jsme na něj složenými silami (byť na těsno) finance (či jejich nedostatek ale ochotu banky je milosrdně půjčit),… O hororových příbězích skrytých vad a pochybných právních a stavebních skrupulích budu psát radši jindy, pokud vůbec.
Ale k návratu k blogu mě přiměla snaha získat povolení k pokácení stromu.
Mám stodolu. Jednou to možná bude kuchyně s obývákem, ale to až jednoho dne.
Nad stodolou mám podkrovní pokoje.
A nad podkrovními pokoji má větve Salix caprea, aneb vrba jíva.
VELKÁ vrba jíva.
Pro povolení k pokácení stromu si člověk musí jít, když má strom ve výšce 130cm obvod 80cm. To znamená pohodlně ten strom obejmete.
Tohle prtě těch centimetrů ve výšce obejmutí má 352.
A jednak se příliš tulí ke střeše (která je vadná a musí se celá vyměnit, ale nevěděli jsme to při koupi, ha ha), a jednak hned za stodolou teče potok. A vrba je ta blízko baráku, že do něj strká hustou spleť kapilárních kořenů – tak hustou, že z koryta co má jinde 40-50 cm je tak 20 max.
Těžko se mi rozhodovalo, ale došli jsme k závěru, že musí pryč. Trochu jednodušší to bylo pro skutečnost, že za ní rostou další dvě vrby. Taky trochu rizikové, ale aspoň se nechystají při první bouři shodit větev na moji střechu. Ptáci v naší vrbě na shození nejsou, neb všichni sídlí ve vikýřích, kde jim bývalý majitel udělal budky. Takže ta kolečka na štítech vikýřů nejsou ozdobná, ale vrátka pro ptáčky.
Úřad byl o tomto všem informován.
Úřad po několika týdnech lehce pingpongové komunikace vydal oznámení.
Povoluje se pokácení… a zároveň se ukládá povinnost kompenzace.
Vysadit dva stromy. Což na našem pozemku nejde, ale o tom později.
Nu a pokud to nejde u mě na pozemku, tak někde na území naší Vesnice to jde.
Bude to muset být schválené úřadem, a budou to dva stromy které koupím a zasadím páč byla vrba obrovitánská, a pět let se o ně budu starat. Prý „např. zálivka, ochrana proti škůdcům“. A pokud strom chcípne, hezky pořídím a zasadím nový a pošlu úřadu fotodokumentaci.
Zajímavý je, že nakolik to je údajně běžná praxe a bohužel vychází ze zákona (jen starosta mi milosrdně napařil největší možnou požadovanou kompenzaci), tak o ní nikdo neví, včetně arboretáře.
Nu akorát se teď tolik věcí hnojí na baráku (třeba že po udělané drenáži poprvé zapršelo a jedním místem se dovnitř valí voda, nebo že ten komín co je vyvložkovanej je vyvložkovanej blbě a vlastně ho potřebuju zbourat a nechat udělat novej), že fakt nemám na to jezdit po Vesnici a piplat tam dva stromy, když o tom vím houby a třeba ani ty houby na stromě nerozpoznám, když ho napadnou.
Tak bych to zasadila u sebe…
Akorát že mám místo na jednu jabloň, ale pro tu budu muset zbourat malou vrbu – ale to je v pohodě, vrbka je vykotlaná, ta na sundání čeká tak jako tak.
Ale druhý strom? Mám tu ořešák, co aktivně hnije zevnitř. Myslela jsem že jako plodící strom ho sundám bez povolení, a pak nabídnu jako druhý strom Úlitby úřadu nový ořešák, a jak báječná jsem, že kompenzuju tu újmu přírodě.
Jenže prý vzrostlý ořešák téže povolení úřadnímu podléhá.
Tak… za vrbu zasadím jabloň a malý ořešák, a za velký ořešák musím najít další dva stromy. Tak… ten morušovník, co má tenoučký kmínek co je nakřivo a roste z kořenů předchůdce – ten bych mohla shodit a pak místo něj zasadit jiný a nafotit, jak báječná jsem, že kompenzuju tu újmu přírodě, ne?
A ještě jeden strom najít… Blbý.
Tak možná shodím ty dvě vrby vzadu, abych získala slunečný pozemek, a zasadím tam sad 8 kompenzačních jabloní. To bude úplně nejjednodušší. Nebo zasadím nájemní kout jabloní, 7 jich tam plácnu a po 5 letech je říznu. Hm.
Upřímně mám skoro chuť to udělat natruc úřadu.
Já i dobrovolničila u sázení stromů a péče… Ale to byla jednorázová péče, s lidmi co stromům rozumí a řeší škůdce za našimi zády, a hlavně byla dobrovolná a ne nucená.
A tak se ve mně trochu vaří krev. Jak snadné je jako starosta nabýt nových stromů a ukazovat prosperitu Vesnice – a šlapat po otrokovi, že neudržuje strom dost.
Všechno jen protože na …mé zahradě roste …můj strom?
Introvertní nomád 