Archivy autorů:Trewred

Nevejdou se do mě pocitySrdeční stěnou se derou venBijí mě křídly havranůUbijí mě snad k smrti Drápy srdce trhajíAby brachům pomohli venA ti se rodí další a dalšíZe vzpomínek – Na báseň, cos mi ukradlJejí nářek neslyšel Na všechno čím ti nebuduKde ses jiným rozdal bez rozmyslu Na nenávratnost ztraceného– jak neúnosná tíha Ti havraniPokračovat ve čtení „Havrani“

Nikdy samota nevříská tak nahlasJako když ležíš vedle měA přece míle daleko Tvůj neklid vrostl do měA tebe opustilJako mě spánek

Smrt:Rozklad dobra Nezastavitelným procesemZtrácíš jeho podstatu Tak proč se k ní utíkášProč v ní hledáš útěchu Život:Umírání smrti Bolavým procesemZtrácíš její osten Světlo parodované zas a znova…Kéž bys zahlédl podstatu

„Já tebe taky“Vždycky ti tak odpovímA přece mi ubývá jistoty Možná pro nevíru – že je na mně co milovatMožná pro strach – z údělu ženy Že obětuju svoji duši pro domácí pohoduPečenou ve formě na bábovku

Učils mě psát básněA mluvit sprostěA neměl o tom tušení Budoval sis charakter z cihelKdyž jsem ti sfoukla domečky ze slámyA přece Promočené na kůžiPo roce dešťůPod děravou střechou Moje srdce začíná utíkatPryč od nebezpečíPryč od tebe

Největší peklo byloMít tě pod kůžíA proti mně Pustit si tě k soběA muset se bránit otrokářiS tvou tváří A tak mi prosím řekniJakou mi u oltáře dáš zárukuŽe už je pryč květen 2023

Otevřela jsem Pandořinu skříňkuA nic se nestaloJen stín se objevil nad mým štěstímBouřkový mrak nad mými dny Pořád trvá létoJen temnější Ale okolo me tisíce ženBezvládně ležícíUtopené ve svých bouříchPo otevření Pandořin skříněk