Archivy autorů:Trewred

Naštěstí každá služební cesta, na kterou jedu, nevydá za článek. To bych asi nikam radši nejezdila. (No dobře, kecám – ale nejspíš bych jezdila s plnou polní v kufru a teplým spacákem narvaným v kabelce.) Nicméně je fakt, že jsem zakopla už o dost drobných zajímavostí… A sice je vám nedokážu podstrčit v dramatickém ději,Pokračovat ve čtení „Seznam kuriozit“

Tak mě Korporátek vyslal do Ruska. Hrozilo to už několikrát, a jsem celkem ráda, že jsem nakonec měla několik let na otrkání se na evropských služebkách, než mě vyslali do Petrohradu. Je to zvláštní město. První dojem byl: monumentální. Druhý dojem: unikátní. Třetí dojem: nudný. Petrohradčané si totiž místo vil stavěli paláce. Znáte tu scénuPokračovat ve čtení „Kůň na jevišti“

Nikdy jsem moc nepřemýšlela o srážkách se srnkou, ale nejspíš jsem podvědomě měla pocit, že když řidič jednu srazí, je to jeho chyba – a stává se to, ale prostě to neubrzdil. Nějak mi nedošlo, že génius z řad vysoké může před auto skočit když už jsou si značně blízko, a nedat řidiči fyzickou možnostPokračovat ve čtení „Mantrový čaj aneb Láska v termosce“

Hotely, ve kterých na služebkách přespávám, vůbec nejsou špatné. Na noc se musím strefit do 3000 CZK, což je věru víc, než bych kdy sama za hotel dala – než jsem začala pracovat pro Korporátek, nikdy jsem v takovém hotelu nebyla. Jsou tak 3-, 4-hvězdičkové. Ale v mém druhém roce cestování po (převážně) Evropě užPokračovat ve čtení „Hoří!“

Já ne, měl ho zákazník v Portugalsku, přesněji řečeno v Portu. Krásné přístavní městečko – kde jsem tedy netrávila pracovní čas v přístavu ani u vína, pro které je město známé, ale u výrobní haly. Byla jsem ve firmě poměrně nová, a zákazník chtěl školení. Já bych ho možná tehdy zvládla, ale ráda jsem přijalaPokračovat ve čtení „Mám problém.“