Synovčí anekdotka
Bavila jsem se teď, v období ozdobených vánočních stromků, se svou báječnou švagřičkou. I vypověděla jsem jí, jak mi maminka v mých 20 říkala, že mám pěknou postavu, a já tele jí nevěřila. Že jsem byla krásně hubená (narozdíl od teď, ve svých 30 a na lécích), a měla mindráky. A že jsem byla tehdy…
Indický sport: topení obchodních partnerů
Věnováno mé tetě Marii, která mě ponoukla k tomu vypovědět zase něco z cest 🙂 Jednou za čtyři roky se koná celosvětový veletrh průmyslu, ve kterém Korporátek podniká. A tím myslím opravdu VELEtrh. Covid to totiž pokazil minule, tak jsme to měli po osmi letech, a o to větší sláva to byla: sedmnáct průmyslových hal…
Zlo a dobro na ocelovém laně
Každý zná rčení „všechno zlé je k něčemu dobré“. Téměř určitě to vychází z biblického verše v trochu jiném kontextu, nicméně jsem asi nikdy v životě nezažila takovou koncentraci tohodle pořekadla, jako na loňské dovolené. A varuju, tenhle příspěvěk je fakt ukecaný. Bylo nebylo, domluvily jsme se s kamarádkou (dále Kamarádka), že ve dvou pojedeme…
Omylem driftuju
Ty služebky prostě nemůžou jít hladce, že? Vždycky se musí něco pohnojit. To se ze mě snaží universum udělat všemu odolnou ženu? Je nedělní odpoledne, se svými problémy nikoho z naší české korporátkové Kanceláře nedostihnu, neb mají jen pevnou linku a nemůžu je tak prudit doma. V Estónsku je 18:03 a krásné 2°C, a já…
Důvěra až na smrt
Jsem křesťan. Skeptický křesťan 🙂 Zpochybňuju strašně moc věcí, s heslem a přesvědčením, že to dobré obstojí. A ano, řadí se do toho i otázka, jestli je existence Boha pravdivá ,) Nějak mi prostě nejde žít jednoduše. Můžu znát všechny „správné odpovědi“, a stejně si připadat, jako by mi něco unikalo. Dneska už vím, že…
Seznam kuriozit
Naštěstí každá služební cesta, na kterou jedu, nevydá za článek. To bych asi nikam radši nejezdila. (No dobře, kecám – ale nejspíš bych jezdila s plnou polní v kufru a teplým spacákem narvaným v kabelce.) Nicméně je fakt, že jsem zakopla už o dost drobných zajímavostí… A sice je vám nedokážu podstrčit v dramatickém ději,…
Kůň na jevišti
Tak mě Korporátek vyslal do Ruska. Hrozilo to už několikrát, a jsem celkem ráda, že jsem nakonec měla několik let na otrkání se na evropských služebkách, než mě vyslali do Petrohradu. Je to zvláštní město. První dojem byl: monumentální. Druhý dojem: unikátní. Třetí dojem: nudný. Petrohradčané si totiž místo vil stavěli paláce. Znáte tu scénu…
Mantrový čaj aneb Láska v termosce
Nikdy jsem moc nepřemýšlela o srážkách se srnkou, ale nejspíš jsem podvědomě měla pocit, že když řidič jednu srazí, je to jeho chyba – a stává se to, ale prostě to neubrzdil. Nějak mi nedošlo, že génius z řad vysoké může před auto skočit když už jsou si značně blízko, a nedat řidiči fyzickou možnost…
Hoří!
Hotely, ve kterých na služebkách přespávám, vůbec nejsou špatné. Na noc se musím strefit do 3000 CZK, což je věru víc, než bych kdy sama za hotel dala – než jsem začala pracovat pro Korporátek, nikdy jsem v takovém hotelu nebyla. Jsou tak 3-, 4-hvězdičkové. Ale v mém druhém roce cestování po (převážně) Evropě už…
Mám problém.
Já ne, měl ho zákazník v Portugalsku, přesněji řečeno v Portu. Krásné přístavní městečko – kde jsem tedy netrávila pracovní čas v přístavu ani u vína, pro které je město známé, ale u výrobní haly. Byla jsem ve firmě poměrně nová, a zákazník chtěl školení. Já bych ho možná tehdy zvládla, ale ráda jsem přijala…
Something went wrong. Please refresh the page and/or try again.
Introvertní nomád 