Indický sport: topení obchodních partnerů

Věnováno mé tetě Marii, která mě ponoukla k tomu vypovědět zase něco z cest 🙂 Jednou za čtyři roky se koná celosvětový veletrh průmyslu, ve kterém Korporátek podniká. A tím myslím opravdu VELEtrh. Covid to totiž pokazil minule, tak jsme to měli po osmi letech, a o to větší sláva to byla: sedmnáct průmyslových halPokračovat ve čtení „Indický sport: topení obchodních partnerů“

Zlo a dobro na ocelovém laně

Každý zná rčení „všechno zlé je k něčemu dobré“. Téměř určitě to vychází z biblického verše v trochu jiném kontextu, nicméně jsem asi nikdy v životě nezažila takovou koncentraci tohodle pořekadla, jako na loňské dovolené. A varuju, tenhle příspěvěk je fakt ukecaný. Bylo nebylo, domluvily jsme se s kamarádkou (dále Kamarádka), že ve dvou pojedemePokračovat ve čtení „Zlo a dobro na ocelovém laně“

Omylem driftuju

Ty služebky prostě nemůžou jít hladce, že? Vždycky se musí něco pohnojit. To se ze mě snaží universum udělat všemu odolnou ženu? Je nedělní odpoledne, se svými problémy nikoho z naší české korporátkové Kanceláře nedostihnu, neb mají jen pevnou linku a nemůžu je tak prudit doma. V Estónsku je 18:03 a krásné 2°C, a jáPokračovat ve čtení „Omylem driftuju“

Důvěra až na smrt

Jsem křesťan. Skeptický křesťan 🙂 Zpochybňuju strašně moc věcí, s heslem a přesvědčením, že to dobré obstojí. A ano, řadí se do toho i otázka, jestli je existence Boha pravdivá ,) Nějak mi prostě nejde žít jednoduše. Můžu znát všechny „správné odpovědi“, a stejně si připadat, jako by mi něco unikalo. Dneska už vím, žePokračovat ve čtení „Důvěra až na smrt“

Seznam kuriozit

Naštěstí každá služební cesta, na kterou jedu, nevydá za článek. To bych asi nikam radši nejezdila. (No dobře, kecám – ale nejspíš bych jezdila s plnou polní v kufru a teplým spacákem narvaným v kabelce.) Nicméně je fakt, že jsem zakopla už o dost drobných zajímavostí… A sice je vám nedokážu podstrčit v dramatickém ději,Pokračovat ve čtení „Seznam kuriozit“

Kůň na jevišti

Tak mě Korporátek vyslal do Ruska. Hrozilo to už několikrát, a jsem celkem ráda, že jsem nakonec měla několik let na otrkání se na evropských služebkách, než mě vyslali do Petrohradu. Je to zvláštní město. První dojem byl: monumentální. Druhý dojem: unikátní. Třetí dojem: nudný. Petrohradčané si totiž místo vil stavěli paláce. Znáte tu scénuPokračovat ve čtení „Kůň na jevišti“